Ze Světa

Tak začínala válka (2)

Z knihy Vl. Karpova "Generalisimus" uvádíme málo známé poznatky z počátků 2. sv. války a úlohy Stalina v ní.

Timošenko: Ne zastavit, ale zničit!

Molotov kráčel po kremelských chodbách velmi rychle, téměř běžet. Otevřel dokořán dveře Stalinovy pracovny a přímo z prahu hlasitě zvolal: „Německá vláda nám vyhlásila válku!"

Nastalo dlouhé, tíživé ticho. Členové politického byra mlčeli. Mlčel Stalin. Jako první přerušil ticho Žukov.

„Dovolte neprodlené udeřit na útočícího protivníka veškerými silami existujícími v příhraničních okruzích a zastavit jeho další postup."

Samozřejmé snaze odlehčit tíži okamžiku maršál Timošenko rozhodným hlasem dodal: „Ne zastavit, ale zničit!"

Stalin se zvedl ze židle a tvrdě pronesl: „Předložte směrnici."

Jak už bylo uvedeno výše, naše vojenské plány v mnohém vycházely z nejednou vyhlášené doktríny: jestliže nepřítel napadne sovětský stát, bude vyhnán z naší žerné a zničen na jeho vlastním území, přičemž válka se bude vést s minimem krve a v týlu nepřítele nám pomohou třídní bratři. Nedílnou součástí doktríny byla Stalinova slova: „Ani píď cizí země nechceme, ale ani píd naší země nikomu nedáme."

Nereálná směrnice číslo dvě

V 7.15 hodin 22. června doslala vojska směrnici lidového komisariétu č. 2. Přikazovalo se v ní:

„1. Vojskům všemi silami a prostředky se vrhnout na nepřátelské sily a zničit je v místech, kde narušily sovětskou hranici. Až do zvláštního nařízení pozemní vojska nepřekročí hranici.

2. Výzvědné a bojové letectvo zjisti místa soustředění letectva protivníka a seskupení jeho pozemních vojsk. Mocnými údery bombardovacího a bitevního letectva zničit letadla na letištích nepřítele a rozbombardovat hlavni seskupení jeho pozemních vojsk. Letecké údery zasadit v hloubce německého území do 100 až 150 km, bombardovat Konigsberg a Memel. Na území Finska a Rumunska až do zvláštních směrnic nálety nepodnikat."

Když vydávali vojskům tento rozkaz, ani Stalin, ani vedení lidového komisariátu obrany nevěděli, co se děje v příhraničních okruzích. Stačí si všimnout nereálnosli úkolů zakotvených ve směrnici. V tomto okamžiku bylo už obrovské množství sovětských letadel zničeno na svých letištích, takže nemohla rozbombardovat nejen Kóningsberg a Memel (dnes Kalinigrad a Klajpeda), ale ani splnit stanovené úkoly při podpoře bojových akcí pozemních vojsk.

S německými diverzanty v týlu

Vojska nestačila splnit ani směrnici z 21. června, která jim ukládala obsadit palebná ohniska v opevněných oblastech na státní hranici. Směrnice se k vojskům dostala s velkým zpožděním. Před svítáním 22. června bylo ve všech západních příhraničních okruzích přerušeno spojení s vojsky a štáby okruhů a armád neměly možnost rychle předat své průkazy. Diverzní skupiny shozené předtím Němci na naše území ničili spojovací uzly.

V důsledku takověho zpoždění Instrukcí generálního štábu a jemu podřízených štábů začala vojska postupovat ke státní hranici ve 4 až 6 hodin ráno 22. června, tedy tehdy, kdy nepřátelské letectvo už vládlo ve vzduchu a bez překážek bombardovalo pohybující se kolony sovětských jednotek.

Zřízen hlavní stan

Směrnice lidového komisariátu obrany č. 2 byla naprosto nereálná, a proto také nebyla splněna. V podstatě ant lidový komisařiát obrany, ani Stalin nemohli kompetentně řídit bojové akce vojsk v první den války. Do 6 hodin ráno 22. června se V generálním štábu přes veškeré úsilí jeho pracovníků nepodařilo zjistit, co se opravdu děje na státní hranici. V 9.30 hodin se Stalin znovu sešel s Tímosenkem a Žukovem a sdělil jim: „Ve 12 hodin v rozhlase vystoupí Molotov."

Potom si Stalin přečet' navrtí mobilizačního rozkazu předložený mu Timošenkem a 2ukovem. Vyznačil úpravy a o něco zmírnil rozsah této mobilizace (stále ještě nevěřil, že začala velká válka!). Nato povolal Poskrjobyševa, předal mu text rozkazu s tfrn, aby jej potvrdili v prezídiu Nejvyššího sovětu.

TimoŠenko pak položil Stalinovi na stůl další návrh - vytvoření hlavního stanu vrchního velení. Stalin jej nepodepsal hned, řekl, že ho předloží k posouzení politickému byru. Složení hlavního stanu byio oznámeno na druhý den, 23. června. Usnesením ÚV VKS (b) a rady lidových komisařů se jeho členy stali: lidový komisař obrany S. K. Timošenko -předseda (podle původního návrhu měl jím být J. V. Stalin), náčelník generálního štábu armády G. K. Žukov, 11 i). V StSIinrv. NT MolbWv/lfiarsalové K. J. Vorošilov a S, M, Budonnyj a lidový komisař vojenského námořnictva admirál N. G. Kuzněcov.

Molotov si připravuje řeč

Ve 12 hodin 22. června promluvil v rozhlase Molotov.

Při jednom rozhovoru mi Molotov vyprávěl, jak se toto vystoupení připravovalo.
„Toho strašného, vzrušeného dne ve shonu jednání, nařízení a telefonních hovorů někdo řekl, že by byio třeba promluvit v rozhlase, říci lidem, co se stalo, vyzvat k odporu vůči nepříteli. Všichni ztichli a hleděli na Stalina. Já jsem vyjádfil názor, že vystupovat před lidem a státem by měl samozřejmě Stalin. Členové politického byra mlčeli, čekali, co na to řekne Josif Vissarionovíč. Ten dost dlouho neodpovídal, jako obvykle chodil po pracovně a polom tento návrh odmítl. Domníval se, že pro něho je brzy vystupovat první den, budou ještě další možnosti, dnes af promluví Molotov. Po těchto slovech Stalin začal opět přecházet po místnosti a hlasitě, jako by pro sebe, rozebíral, co se stalo..."

Molotov dále řekl, že si zača! psát poznámky ve snaze využít při přípravě vystoupení Stalinových úvah, A Stalin hovořil o tom, že jsme, jak se zdálo, všechno dělali správné, vážili, hodnotili, všemožně reprezentovali jak své úsilí o mír, tak dobré vztahy k Německu, smlouvu jsme dodržovali pečlivě a ve všech detailech. Němcům jsme nezavdali žádný důvod k pochybnostem o naší upřímnosti v politice a diplomacii. Pak prohlásil: měli jsme málo času, přepočítali jsme se zejména pokud jde o čas, nestačili jsme uskutečnit vše nezbytné pro odražení nepfítele. Po krátké pauze dodal: my jsme tedy smlouvu dodržovali, ale oni, Němci, Hitler, se zachovalí věrolomně, smlouvu porušili. Co se od nich dá čekat? Maji své chápání slušnosti a čestnosti. My jsme je pokládali za čestné, i v tom jsme se přepočítali, ale oni se ukázali jako zákeřní. No nic, Hitler za to krutě zaplatil Dokážeme mu, že se přepočítal, my ho zničíme!

Naše věc je spravedlivá. Vítězství bude naše.

Po chvíli Stalin uvedl, že Hess přeletěl do Anglie, nepochybně aby se domluvil s Churchillem. Jestli získal od Angličanů nějaké záruky, tak ti neotevřou druhou frontu na Západě, čímž rozváží Hitlerovi ruce k akcím na Východe. Ale pokud se vůbec laková domluva uskutečnila, stejně se pro nás najdou na Západě jiní spojenci, Anglie není všechno. Stalin se znovu odmlčel a pak dodal: bude nám těžko, velmi těžko, ale musíme vydržet, jiné východisko nemáme.

Molotov si podlé svých slov připravil vystoupení ve Stalinové pracovně, přičemž mu pomáhali i další členové politického byra a sám Stalin přidal několik vět. Molotov při formulaci konečného textu vzal v úvahu jednotlivé připomínky, i to, co říkal Stalin chodící po pracovně.

V tomto prvnirn oficiálním vystoupení sovětské vlácty zazněla slova, která se stala okřídlenými hesly celé Velké vlastenecké války a jež Molotovovi nadiktoval Stalin; „Naše věc je spravedlivá. Nepřítel bude poražen. Vítězství bude naše."

Molotov ještě vzpomínal: „Po mém rozhlasovém vystoupení, když jsem se vrátil do Kremlu, Stalin poznamenal: tak vidíš, dobře to dopadlo, je správné, že Jsi dnes vystupoval ty. Telefonoval jsem velitelům front, neznají ani přesnou situaci, prostě proto jsem dnes nemohl promluvit, ještě bude příležitost i důvod, nejednou budu muset ještě vystupovat. A ti naši velitelé tam vpředu asi ztratili hlavu... Je s podivem, že takoví vysocí vojenští velitelé jsou najednou bezradní, nevědí, co mají dělat. Mají pevně stanovené povinnosti, které musí plnit, a nečekat na nějaká naše nařízení. Dokonce kdyby od nás nedostali žádné direktivy, stejně by sami museli odrážet nepřítele, k tomu jsou a k tomu je armáda."

Neočekávaný rozkaz pro Žukova

Kolem poledne 22. června Stalin zavolal Žukovovi: „Naši velitelé frontů nemají dostatečnou zkušenost s řízením bojových akcí a zdá se, že si poněkud nevědí rady. Politické byra rozhodlo poslat vás k Jihozápadnímu frontu jako představitele hlavního stanu vrchního velení. K Západnímu frontu pošleme Šapošnikova a Kuliká. Zavolal jsem je k sobě a dal jim příslušné příkazy. Vy musíte ihned odletět do Kyjeva a odtud Spolu s Chruščovem odjet do štábu frontu v Ternopoli."

Žukov po takovém neočekávaném rozkazu znejistěl, myslel si, že jako náčelník generálního štábu je nyní nezbytný zde, v centru řízení bojových akcí všech armád, a náhle takové nečekané nařízení! Zeptal se: „A kdo bude řídit generální štáb v lakové složité situaci?"

Stalin odpověděl: „Místo sebe ustanovte Vatutina." A trochu podrážděně dodal: „Neztrácejte čas, my se tady nějak zařídíme."

Tak začal, a tak pro Stalina skončil tento osudný den 22. června roku 1941.

Byl Stalin opravdu bezradný?

V prvních dnech Velké vlastenecké války Slalin neměl situaci ve svých rukou, velení Rudé armády situaci neznalo a nedrželo otěže řízení armád. V tomto ohledu se pochod hitlerovské armády na východ zpočátku podobal bleskovým úderům v západní Evropě, kde byla státní vedení paralyzována nenadálým a mohutným útokem a nebyla s to organizovat odpor, i když měla většinou k dispozici dostatečně sily, jak poměrně dlouho čeiit nepříteli, například ve Francii.

Na sovětském území jako by se opakoval ve vedení země stejný šok, protože nebylo spojeni, nebyly informace a řízeni vojsk bylo nedostatečné.

Pocit bezradnosti se zřejmě hluboko a nadlouho zahnízdil v duších členů politického byra, protože někteří z nich po mnoha letech ve svých vzpomínkách tento osobní šok házeli na Stalina.

Protože tyto výmysly byly zveřejněny, obvinění Stalina z bezradnosti, které se nepotvrdilo, považuji za nutné vyvrátit. Buďme spravedliví: kdo chybil, je vinen, ale co nebylo, není třeba vymýšlet. Stalin má dost skutečných hříchůl

Horlivec v pomlouvání - Chruščov

Zvláěté horlivý byl v pomlouváni Chruščov, i když sám v oněch dnech spolu se Stalinem v Kremlu nebyl. Na základě Berijových slov Chruščov údajně rozšířil klevetu, že prý Stalin ztratil hlavu, na několik dní ulekl od svých povinností a skrýval se ve vile v Kuncevu.
Berija vyprávěl následující: Když začala válka, u Stalina se shromáždili členové politického byra. Nevím, zda všichni, nebo určila skupina, která se u Stalina nejčastějí scházela. Stalin byl opravdu morálně zdeptán. Učinil zhruba takovéto prohlášení: „Začala válka a rozviji se katastrofálně. Lenin nám zanechal proletářský sovětský stát a my jsme ho prosrali..." Podle Beriji se vyjádřil doslova tak. „Vzdávám se vedení," řekl a odešel. Odešel, sedl do auta a odjel do své nejbližší vily.

K tomu ještě s odvoláním na Beriju Chruščov píše: „Od chvíle, kdy se tak Stalin zachoval, uplynulo několik dni. Rozhodli jsme se zajet ke Stalinovi a vrátit jej k práci s tím, aby se využilo jeho jméno a jeho schopnosti při organizováni obrany země.

Když jsme přijeli, viděl jsem Stalinovi na tváři, jak se velmi polekal. Zřejmé si pomyslel, jestli jsme ho nepřijeli zatknout za to, že utekl od své práce a nic nepodniká proti německému vpádu.

Když jsme ho začali přesvědčovat, Že naše země je obrovská, že ještě máme možnost zorganizovat se, mobilizovat průmysl, lidi, zkrátka udělat vše, aby se lid zvedl a postavil na nohy v boji proti Hitlerovi, teprve tehdy jako by se Stalin trochu vzpamatoval."

Dokumenty odhalují Chruščovovy (Berijovy) lži

Všimněte si, kdo chce představit Stalina v takovém nepříznivém světle? Dva členové politického byra' Berija (jestli to skutečně Chrušcovovi řekl) a sám ChrušČov. Oba se pokládali za stejně smýšlející a tajné nenáviděli Stalina. ChrušČov se v tomto smyslu odhalil na 20. sjezdu strany. Berija v boji o rnoc (a možná i o život) v roce 1953 (dosud nebyly rozptýleny pověsti, že Berija otrávil Stalina). Tak takoví dva „spolubojovníci" klevetí o Stalinovi. Ale dostatečně hodnověrné dokumenty dokazují jejich lži.

Jeden z těchto dokumentů je nyní široce známý, ale v zájmu pravdy je třeba ho doložit. Mám na mysli záznamy o návštěvnících, které po minutách vedl službu konající ve Stalinové přijímacím pokoji zejména v oněch dnech, kdy byl Stalin údajně nepřítomen kvůli depresi:

21. června 1941:

1. s. Molotov - 18,27-23.00 hod,

2. s. Vorošilov - 19.05-23.00 hod.

3. s. Berija - 19.05-23.00 hod.

4. s. Vozněsenskij - 19.05-20.15 hod.

5. s. Malenkov - 19.05-20.15 hod.

6. s. Kuzněcov - 19.05-20.15 hod.

7. s. Timošenko - 19.05-20.15 hod.

8. s. Safonov - 19.05-20.15 hod.

9. s. Timošenko - 20.50-22.20 hod.

10. s. Žukov - 20.50-22.20 hod.

11. s. Buďonnyj - 20.50-22.00 hod.

12. s. Mechlis - 21.55-22.20 hod.

13. s. Berija - 22.40-23.00 hod.

V seznamu, který Vladimír Karpov dále uvádí, Stalin přijal 22. června v době od 5.45 do 16.45 hod. 29 osob, 23. června v době od 3.20 do 6.10 hod. osm osob, v době od 18.45 do 1.25 hod. třináct osob, 24. června přijal od 16.20 do 31.30 hod. vedoucí představitele Leningradu atd.

Přeložil Zdeněk Hoření

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 16634