Společnost

Systém Inkvizice (20)

inkviziceHromadné zatýkání kacířů provázené sekvestrací jejich majetku mělo za následek, že se vzkvétající hospodářské oblasti, jako byla například na počátku 13. století jižní Francie, staly rychle mrtvou zemí.

H. Ch. Lea poznamenává: „Bylo by ovšem nesprávné tvrdit, že hlavními hybnými motivy inkvizice byly mamon a touha po loupeži, nelze však popírat, že tyto nízké vášně měly velký význam. Všichni, kdo se podíleli na pronásledování kacířů, měli vždy na mysli hmotné výhody. Kdyby neměla inkvizice hmotný zájem, nepřežila by první vlnu fanatismu, která ji zrodila; mohla by se udržet jen jednu generaci a pak by zanikla a obrodila se teprve po obrodě kacířství; a katarství, jež by nebylo soustavné a dlouhodobě pronásledováno, by nemuselo úplně zaniknout. Avšak zákony o konfiskaci způsobily, že kacíři si sami zavinili svůj zánik. Chtivost a fanatismus si podaly ruce a během jednoho století byly mocnými hybateli krutého, neustálého a neúprosného pronásledování, jež splnilo svůj plán a ustalo teprve pro úplný nedostatek obětí." (38)
Rozsudek „svatého" tribunálu byl konečný a nepodléhal odvolání. Odsouzený kacíř se sice mohl teoreticky obrátit na papežskou kurii s žádostí o milost nebo revizi procesu. To se však stávalo velmi zřídka. Odsouzený, který byl v rukou inkvizice, neměl možnost podat na ni stížnost. Jeho příbuzní nebo přátelé se to rovněž obávali učinit ze strachu, že inkvizitoři, kteří považovali stížnosti na jejich činnost za projev pýchy a div ne za důkaz kacířských názorů, je budou pronásledovat. Navíc takové stížnosti byly zcela bezpředmětné: papežská kurie je zpravidla vůbec nebrala na vědomí.
„Stupeň" inkvizičního teroru nebyl vždy tak vysoký jako ve 13. století. Během svých staletých dějin prodělávala inkvizice rozmach i úpadek a nejednou střídala objekty teroru a jeho formy. Cíl její činnosti byl však stále stejný: upevnit postavení církve a vládnoucích vykořisťovatelských tříd pronásledováním lidí jiného smýšlení, skutečných nebo smyšlených nepřátel církve, a upevnit nespravedlivé společenské zřízení, nad nímž držela ochrannou ruku.

Pokračování

Z knihy: Grigulevič, I.: Dějiny inkvizice. Praha, Svoboda 1982

Napsal Milan Tůma Zobrazení: 3309