Společnost

Cesta do Běloruska (6)

belarusPřes Oršu do Gorki

Ráno vstáváme kolem 7 hodiny ráno. Nikdo na nás v noci nepřišel, vše dopadlo dobře. Musíme na nádraží, vlak nám jede v 9 hodin úplně odjinud než jsme přijeli. Metrem se dostáváme na malé nádraží, odtud pojedeme obyčejným vlakem (něco na způsob příměstských pantografů).

Snad ty 4 hodiny nějak vydržíme… V těchto vlacích nejsou už pohodlné sedačky ani žádná TV. Cestu jsme přežili, jediné zklamání nám přineslo WC, které zde bylo otřesné. Na nádraží do Orši přijíždíme krátce po 13:40 hodin. Bedlivě vyhlížíme Ilju, který by někde zde na nás měl čekat. Najednou se uprostřed davu objevují 3 postavy, dva kluci a jedna dívka. Jeden z nich se představuje jako Ilja. Seznamujeme se a odjíždíme k dívce Leně, abychom si zde mohli nechat věci a porozhlédnout se odpoledne po městě.

 

Opět jak je v celém širém Rusku zvykem, dostáváme pohoštění – plný stůl jídla, včetně studené polévky. Studená polévka je taková běloruská specialita. Je to pokrm z řepy, smetany, vařeného masa a další zeleniny. Během oběda se domlouváme na prohlídce města a řeky Dněpr, kudy vedla válečná fronta. Odjíždíme MHD za město, vystupujeme a odcházíme na boční cestu. Zde je již připraven vůz značky VAZ (žiguli) s ruskou kolegyní a odváží některé slabší jedince k řece. My ostatní musíme pěšky asi 4 km. Během cesty začne silně pršet a protože se není kam schovat, Lena volá mobilem kolegyni, aby pro nás přijela. Odváží nás na místo a odtud musíme asi 3 km podél řeky, abychom se dostali k městskému mostu a mohli se tak vrátit. Během cesty máme obavy, že šlápneme na minu, neboť zde probíhala bitva o Oršu a sovětská armáda zde použila poprvé v roce 1941 jejich slavné Kaťuše. Město samo o sobě je typické provinční. Je zde znát nedostatek peněz téměř všude.

 

Některé budovy ovšem vypadají pěkně udržovaně. Jednu takovou si vybíráme a vcházíme dovnitř. Ocitáme se v městském muzeu, kde se dozvídáme řadu informací ze života Bělorusů a také něco málo o historii kraje. V muzeu jsou nadšeni že k nim přijeli Češi – inu, zahraničních turistů zde moc není. Prohlídka se protahuje a tak nakonec zůstáváme přes noc v Orše, neboť vlak kterým jsme měli jet jsme nestihli. Druhý den nás čeká cesta do Gorki.


Napsal Petr Kolář Zobrazení: 9965