Společnost

Katolická církev a její postavení na Slovensku

hanoRozhovor Haló novin s humanistou prof. Ladislavem Hubenákem

 

Prof. JUDr. et PhDr. Ladislav Hubenák, DrSc., působil na Univerzitě Komenského v Bratislavě, Právnické fakultě Univerzity Mateja Bellu v Banské Bystrici i jako vědecký pracovník Ústavu státu a práva SAV. Patří mezi přední právní historiky. Je autorem mnoha publikací, učebnic a odborných statí, které byly oceněny Slovenským literárním fondem nebo dalšími vědeckými institucemi. Je čestným předsedou společnosti Prométheus v SR.

+* Slovensko je považováno za katolický stát i v novodobé historii. V čem tkví historické kořeny vrůstání katolické církve do státu?

Od nejstarších dob církev, mám na myslí katolickou, až po současnost, hrála důležitou roli. Její dějiny jsou dějinami vztahů, které souvisejí s vývojem naši státnosti. Počátky křesťanství jsou spojovány s misí Konstantina a Metoděje, ale projev křesťanství je u nás znám o mnoho dříve, ještě před Velkou Moravou. V r. 828 posvětil salcburský biskup Adalram kostel na Pribinově panství. Nechci znevažovat byzantskou misi v rozvíjení křesťanství, ale posláním soluňských bratrů byla především mise kulturní. Přinesli nám písmo, což byl obrovský počin. Proto vešla cyrilometodějská tradice nejen do historie křesťanství, ale i naší státnosti, nehledě na její vzestupy nebo sestupy. Ne náhodou se dostala i do preambule současné Ústavy SR. Tím je podtržen křesťanský charakter státu a křesťanský vliv na stát, i když na druhé straně v Ústavě je napsáno, že SR není státem založeným na žádné ideologii, tedy ani na křesťanské.

+* Jakou roli hráli v dějinných procesech Slovenska představitelé církve?

Pokud se podíváme do minulosti, představitelé církví byli představiteli naši inteligence. V době obrození sehráli významnou roli bernolákovci, štúrovci nebo i jednotlivci, a v určité době i Andrej Hlinka. Výstižně charakterizoval jejich úlohu Miloslav Hurban, evangelický kněz, když řekl, že bídou a slabinou našeho národního hnutí je, že jsou do něj zapojeni jen teologové. Chápal, že hnutí k jeho újmě chyběl laický živel, a proto ho považoval za jednorozměrné, teologické. Přičemž nesmíme zapomínat, že na Slovensku měla po celou dobu dominantní postavení katolická církev.

+* Jak se odrážel na Slovensku vliv evropských protikatolických lidových hnutí?

V Evropě probíhala v různou dobu různá lidová vystoupení proti katolické církvi. Nás jakoby obcházely západoevropské myšlenkové proudy - např. husitství, které zanechalo u nás sice některé husitské obce, ale jen na krátké období. Zikmund Lucemburský, král uherský, kterého hodnotí naše historiografie pozitivněji než česká, se postaral o jejich zánik. Protestantská reformace zanechala u nás velkou stopu, a to i její heslo Čí je moc, toho je náboženství. Ale při rekatolizaci podporované Habsburky sehráli mimořádnou roli trnavští jezuité, kteří hlásili do Říma, že u nás je jen 10 % občanů katolíků. Následně se situace změnila v pravý opak. Dokonce ani osvícenské myšlenky nezanechaly na Slovensku viditelnou stopu ve vztahu k církvi jako ve Francii nebo jiných zemích..

+* Měla silná maďarizace podíl na rozvoji slovenské inteligence?

Maďarizace se určitě podepsala na tom, že slovenská inteligence byla málo početná. Klérus svým způsobem inklinoval k Lidové maďarské straně, která nebyla jen klerikální, ale jejím posláním byla i maďarizace. A projevilo se to i při konstituování ČSR. Je třeba si připomenout ještě jeden zajímavý moment v této souvislosti. Při obsazování státních a jiných důležitých orgánů katolická církev projevila nespokojenost s tím, že Praha obsazovala důležitá místa evangelickou inteligencí, národně uvědomělejší ve srovnání s katolickou. Leč nebyl to záměr, ale nutnost vyplývající do značné míry i z nedostatku inteligence.

+* Nepatřil k Lidové maďarské straně i Andrej Hlinka, katolický kněz a politik?

Byl jejím členem, tak jako většina slovenského kléru. V prosinci 1918 vznikla Slovenská ľudová strana, která se v r. 1925 přejmenovala na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu. Hlinka se prostřednictvím strany chtěl podílet na moci. Ovšem slovenský poslanecký klub neměl výrazný vliv. Hlinkovci spojili katolicismus s bojem o autonomii a orientovali se protičesky. Zatímco v Čechách hnutí Pryč od Říma zaznamenalo odchod asi 1,5 milionu věřících, na Slovensku tento fenomén byl velmi slabý. Díky Hlinkově ľudové straně, výhradně katolické, pronikal katolicismus do měst a hlavně na venkov. Je to závažný moment, který zde působí negativně až do rozbití ČSR v r. 1939. Pochopitelně, že chyby byly na obou stranách, ale chci jen v kostce vysvětlit rozdílné postavení katolické církve v obou zemích.

+* Jak se konkrétně projevovalo vrůstání katolické církve do státu za Tisova režimu?

Nová situace nastala po r. 1939 vznikem Slovenského štátu. Nemůžeme přehlédnout jistou euforii po vzniku samostatnosti, k níž přispělo i to, že se uvolnilo mnoho míst ve státním aparátu a jiných orgánech, zůstala neobsazena místa učitelů, četníků a dalších profesí proto, že Češi museli opustit Slovensko. O tom se mluví málo, že asi 30 tisíc míst bylo tímto uvolněno pro stoupence Tisova režimu. Zřizovala se nová ministerstva a další instituce, do kterých byli dosazováni přednostně vděční , národně věrní a katoličtí Slováci. Katolický klérus, reprezentovaný Hlinkovou ľudovou stranou, obsadil nejzávažnější státní posty. Nejen prezident Tiso byl katolickým farářem, ale i místopředseda Státní rady, druhého nejvyššího ústavního orgánu, byl kněz Vojtěch Vojtašák, předsedové regionálních Hlinkových lidových organizací byli vesměs kněží. Významné zastoupení měl klérus i ve Slovenském sněmu. Katolický klérus obsazením státních postů pomáhal církvi ovládnout stát. To se projevilo výrazně v základním dokumentu státu, v Ústavě SR, kdy do preambule byly zakomponovány principy křesťanské ideologie a papežských encyklik.

+* Jaká postavení zajišťovala ústava ostatním náboženstvím?

Uznávala svobodu i jiným vyznáním, ale katolické církvi zajistila prioritní postavení jako státní církvi, i když v ústavě se o tom přímo nehovoří. To považují za důležitý moment. Ve skutečnosti realizace svobody vyznání byla odepřena některým malým církvím a židovské. Židé tvořili čtyři procenta obyvatelstva. Je pochopitelné, že když chtěli Židy rasově likvidovat, tak proč by uznávali jejich náboženství?! Podobný osud stihl např. baptisty nebo některé další církve, které překážely nejen státu, ale také katolizaci.

Tisův režim zrušil významná zákonná opatření z r. 1895, přijatá v Uhrách. Podle nich katolická církev ztratila výsadní postavení státní církve a uznána byla i evangelická, protestantská, židovská a další církve. Za první ČSR byl převzat systém recipovaných církví zákonem z r. 1918 a na Slovensku pracovalo asi sedm církví, v celé ČSR 15, které získaly privilegia v daňové oblasti, vysoké platové ohodnocení, nejnižší 9000 Kčs, což byl na tehdejší poměry vysoký příjem. V podstatě tento systém, přerušený Tisem, se udržuje i dnes. A je tu ještě jeden nezanedbatelný moment, kterým se projevila katolizace na Slovensku.

+* Myslíte kult Panny Marie Sedmibolestné?

Ano. Mariánský kult vznikl ještě za ČSR na návrh katolického kléru Vatikánu. Panna Marie Sedmibolestná se stala patronkou celého Slovenska. Mariánský kult působil a působí velmi silně na obyvatelstvo. Vždy 15. září v Šaštině, kdy je svátek patronky, na mši nechybí ani nejvyšší státní představitelé, prezident, předseda vlády a další.

+* Katolický kněz Tiso společně s velkou části katolického kléru souhlasil s deportacemi Židů a svých odpůrců na smrt, ale přesto jisté části občanů a katolické církvi nevadí krev na jeho rukou... nakonec krví je poznamenána i katolická církev?

Po r. 1989 je tvrdě a jednosměrně vedena kritika jen proti socialismu. Slouží do jisté míry k zastírání toho, co se dělo za fašistického státu. Maximálně se připouští pronásledování Židů, protože to nelze utajit. Ale bez povšimnutí se přechází zatýkání více než 795 komunistů a odbojových pracovníků v r. 1941, kdy byl napaden SSSR a Slovenský štát se podílel na válce proti němu. O tom se taktně mlčí právě tak jako o vyhlazování Romů. Z Tisa a Vojtašáka se nyní snaží církev a některé politické strany udělat světce. Přičemž Vojtašák podle dokumentů byl zjevný antisemita, který podnikal kroky jako farář i jako státní činitel, které dělat nemusel. Byla to jeho vlastní iniciativa. V posledních měsících jsme byli svědky, že arcibiskup Ján Sokol se znovu snažil o Tisovu rehabilitaci a neváhal veřejně vystoupit na jeho obranu. Jeho slova, že si Tisa váží a Slováci se měli za něj dobře, i když byla válka, vyvolala prudké polemiky. Je zarážející, že ani v minulosti, ani po Sokolových slovech se nejvyšší katolický klérus nedistancoval od Tisa, ba ani od fašistického státu.

+* Jakou měl Tiso odpovědnost za to, co se dělo za Slovenského štátu?

Nechám stranou nyní velmi diskutovanou otázku, zda měl či neměl být popraven a jakým způsobem. To je věcí soudu. Ale nelze z něj sejmout politickou odpovědnost za všechno, co se tady dělo. Soustředil do svých rukou veškerou moc. Měl odpovědnost jako prezident, jako vůdce, předseda Hlinkovy ľudové strany, jako nejvyšší velitel Hlinkovy gardy, ale i jako katolický kněz. O člověku nemluvě. Četl jsem článek, kde se píše, že když už nic jiného, tak se choval nekřesťansky. Můžeme mu přiznat, že některé věci vykonával pod tlakem, i to, že jsme byli malá země. Ale on respektoval křesťanskou myšlenku Zbav se svého nepřítele. Našimi nepřáteli jsou Židé. Živil v lidech pocit, že je to tak správné a všechno co dělá, je křesťanské. Zbavil se tak Židů, kteří zaujímali významná místa v hospodářské sféře. Živila se proti nim nenávist dokonce i takovým nesmyslným tvrzením, že naučili lidi pít, protože většina hostinských na vesnicích byli Židé a měli z toho zisk. Do jisté míry se ujala averze vůči Židům, kterou živila katolická státní moc, a to vše přispívalo k tomu, že někteří neviděli zrůdnost deportací. Na druhou stranu nebylo málo těch, kteří s nimi nesouhlasili lidsky, ale v atmosféře strachu se báli razantně projevit odpor. Přes všechno to, na čem se katoličtí kněží podíleli za fašistického státu, lidé k nim stále vzhlížejí, věří jim a poslouchají je.

+* Lze souhlasit s názory některých slovenských historiků, že Tiso byl kolaborant, a to v nejvyšší funkci, a zaslouženě byl odsouzen?

Před několika dny zemřel prokurátor generál Rašla, účastník procesu s Tisem a ten v této souvislosti řekl, že Tiso mohl dostat milost, kdyby soud viděl aspoň náznak lítosti u katolíka Tisa nad tím, na čem se podílel - ale on odmítal omluvit se. Podle prokurátora Tiso chtěl být martyrem. Když utíkal před Rudou armádou a v Rakousku se dověděl, že po Hitlerově smrti nastupuje admirál Dönitz, poslal mu telegram s přáním a vírou ve vítězství. Jeho stoupenci uvádějí, že zachránil několik desítek Židů, což je pravda. Velmi bohatí Židé se vykoupili za obrovské peníze, ale na druhé straně Tiso je potřeboval pro chod ekonomiky, protože neměl na všech úsecích kvalifikovanou náhradu členů Hlinkovy strany. Nebyla to Tisova zásluha, ale potřeba draze zaplacená. Pokud se v této souvislosti hovoří, že byl ochráncem Židů, tak si položme otázku: Proti komu je chránil? On představoval nejvyšší moc. Tak je chránil před sebou, proti režimu, který tady zavedl? Je to absurdní argument podtrhující jeho nemorálnost. A co placení 500 marek Slovenskem Německu za každého Žida za to, že byl odvezen na smrt do koncentráku?! V dějinách nenajdeme podobný příklad. Proto nelze přehlížet jeho odpovědnost politickou ani lidskou.

+* Po všem smutném, na čem se podílela katolická církev, nebylo tedy na místě v novém Československu provést odluku církve od státu?

Je celá řada důvodů, proč k odluce nedošlo. Mezinárodní situace i vnitřní poměr sil. Vánoční dohoda z r. 1943 upozorňovala na dva problémy ve vztahu k církvi na Slovensku. Zajistit svobodu vyznání a zabránit vlivu církve na stát. Druhá část - odstranění vlivu církve na stát - se realizovala v plné míře. V první došlo k některým pochybením. Nejsem zastáncem pronásledování, mučení apod., které se nyní zdůrazňuje i nejvyšší církevní hierarchií představované kardinálem Korcem. Jsem pro střízlivé hodnocení. Proto nelze nebrat do úvahy všechny aspekty mezinárodní i vnitřní, i to, že mnozí faráři se zapojili do protistátní činnosti nejen těsně po osvobození, ale pokračovali v této činnosti i později. Od podpory banderovců až po špionáž pro americké a jiné tajné služby. Jejich činnost potom někdy vyvolala až nepřiměřeně tvrdé reakce, o nichž se mluví, ale nevzpomíná se autorství důvodů tvrdých reakcí.

+* Za těchto okolností by stát odlukou ztratil kontrolu nad činností církve?

Když stát hledal východiska vztahů k církvím po únoru 1948, přijal zákon v r. 1949, podle něhož byl vytvořen Úřad pro církevní věci, který u nás vedl pověřenec a v Čechách ministr. Úřad se zabýval i financováním církve. Stát získal církevní půdu a nemovitosti, které užíval lid a tento majetek kompenzoval měsíčními platy farářům, financoval opravy kostelů apod. Zákon o financování státu církví platí dodnes, přičemž majetek jim byl vrácen. Tím, že stát je financoval, převzal určitý dozor nad činností církví a podle mne takovým způsobem řešil odluku církví od státu. To znamená, že zamezil přímý politický vliv církví na stát. Církvím nevadila finanční podpora státu, ale vadilo jim, že dozor státu omezil jejich vliv na státní politiku. Pro katolický klérus na Slovensku to byl nepředstavitelný zlom, kdy z vládnoucích pozic se musel spokojit s pozicí dozorovaného. Mezi věřícími tento vztah státu a církví měl i negativní dopad. Cítili se dotčení, že jejich vyznávání víry je pod dozorem státu. V r. 1968 se církve vyslovily pro odluku, aby se dostaly zpod kontroly státu.

+* Byla kontrola církví státem realizována poprvé za minulého režimu, nebo je známa i z dřívější historie?

Církevní politika za socialismu je ostře kritizována a souvisí s kritikou tehdejšího zřízení. Ale dohled státu nad církvemi není v historii fenomén, který vznikl za socialismu. Mlčí se o tom, že již Marie Terezie, osvícenecká panovnice, silně křesťansky zaměřená, kterou nelze podezírat ze sympatií k socialismu, vytvořila tři biskupství na Slovensku bez souhlasu papeže, který to potvrdil až později. A to jen kvůli kontrole habsburského dvora nad činností katolické církve. V edukační reformě prosazovala, aby se škola zabývala nejen náboženstvím, ale také aby vychovávala dobré občany. Trnavskou jezuitskou katolickou univerzitu vzala pod svou ochranu, což nebylo v praxi ničím jiným než kontrolou státu nad katolickým vzděláváním.

I její syn Josef II., rovněž osvícenecký panovník, zrušil katolické semináře, dokonce zakázal kněžím navštěvovat germánské kolegium v Římě a vytvořil zde generální seminář, aby kněží studovali doma. Zrušil polovinu z 2000 klášterů, rozehnal mnichy a ponechal jen ty, kteří vykonávali činnost ve prospěch státu, vyučovali nebo se starali v nemocnicích o nemocné. Chtěl mít mezi klérem jen ty, co sloužili státu. Za jeho panování se omezily styky s Vatikánem, a to i finanční. Církev nestála samostatně, byla zahrnuta do státního mechanismu, ale na rozdíl od jejího středověkého postavení jí byl přiznán jen výchovný účel. Kontrolu církve státem nevymysleli komunisté. Má dřívější datum. A to nemluvím o Velké francouzské revoluci.

+* Zdá se, že v současnosti, kdy by stát odluce nebránil, není o ni zájem. Proč?

Jedno z prvních přijatých polistopadových opatření byl zákon, jímž se rušily církevní úřady, krajští a okresní církevní tajemníci. Církev dostala volnost v činnosti, postupně restituovala mnohamilionové majetky, ale zůstává nadále vydržována státem. Téměř miliarda ze státního rozpočtu jde na církve. Cílem katolické církve bylo znovu proniknout do státní sféry a obnovit ztracený vliv. Na rozdíl od českých zemí zde vystoupili jako první proti socialistickému zřízení klerikální disidenti, tzv. svíčkovou demonstrací, jejímž iniciátorem byl současný poslanec KDH František Mikloško. Podle mne, protože jsem se na to díval, přítomných demonstrujících bylo jen asi pět procent, ostatní byli náhodní kolemjdoucí, kteří demonstraci sledovali jako nevšední divadlo. Ovšem církev je využila k demonstrování podpory obyvatelstvem. A tak polistopadové politické strany si dávaly jeden ze tří základů, kterými se budou řídit, princip náboženský.

+* Která z těchto stran byla nejblíže katolické církvi?

Po Listopadu dochází ještě k jedné podstatné změně, na kterou je dobře upozornit. Katolická církev neusiluje o to ovlivňovat státní orgány svým zastoupením v nich, ale její vliv se promítá přes politické strany s křesťanským principem. Ty ho plně zajišťují. KDH, kterou založil Ján Čarnogurský, má nejblíže k církvi a někdy je katoličtější než církev sama. Závažným nedostatkem polistopadového období je, že všechny parlamentní strany, kromě Smer-SD, se opírají o křesťanský princip. Tím trpí občanská společnost a katolická církev si prakticky může dovolovat všechno. Protože Robert Fico je osamocen, rozhodl se pro rozumný, v dané situaci jedině možný kompromis s církví. Neotvírat témata, o která nemají zájem obě strany.

+* Křesťanská pravicová Dzurindova vláda podepsala vazalskou základní smlouvu s Vatikánem. Jaké jsou její důsledky pro občany Slovenska?

Dopad je katastrofální a je původcem všeho zla. Za Dzurindy se završilo to, co začalo za Mečiara. V polovině r. 1995 Mečiar zveřejnil, po přijetí u papeže v Castel Gandolfo, že Svatý Otec má mimořádný vztah k SR a podle papeže by se zde mohl vytvořit nový model uspořádání společnosti, který by respektoval křesťanské hodnoty. Tento model by mohl budoucí svět výrazně ovlivnit, tlumočil Mečiar. Polistopadové vlády prohlubovaly spolupráci s katolickým klérem, kabinetně a tajně bez veřejnosti připravily základní smlouvu. Veřejnou diskusi k ní odmítala církev shodně se státními orgány. Její přijetí v parlamentu nevyvolalo polemiku, jak bylo očekáváno, ale byl to slavnostní akt. Jádro smlouvy tvoří vzdělávání a výchova, církevní a státní školství.

+* Proč právě tato oblast?

Nejde o náhodu. Katoličtí biskupové začali razantně vstupovat do veřejného prostoru, do státních škol a učebních osnov. Byla přijata povinná výuka náboženství s alternativou etiky od první třídy základních škol. Opakují se případy přeměny největších základních škol na církevní. Na vysokých školách se vyučuje etika s katechismem. V studentských kolejích vznikla pastorální centra. V ozbrojených silách, věznicích, nemocnicích, všude se konají náboženské obřady. V armádě je vlastní diecéze, která pracuje nejen s vojáky, ale i jejich rodinami. Počty kléru narůstají. Věřící poslanci (KDH, HZDS a SNS v Trenčíně) zapomínají na svůj slib ústavě a odmítli uzavírat občanské sňatky, protože jsou v rozporu s církevním právem. Lékaři odmítají vykonávat interrupce, i když jsou ze zdravotních důvodů.

+* A to ještě není na světě Smlouva o výhradě svědomí...

Tou bychom se dostali do úplné závislosti na Vatikánu. Kanonické právo by bylo povýšeno nad ústavu. V podstatě její prosazování KDH přivodilo rozklad křesťanské koalice a předčasné volby. Fico se snaží, aby se v tomto volebním období smlouva nestala tématem dne a církev to zatím respektuje. V těchto dnech ani nové vedení evangelické církve nedoporučuje Smlouvu o výhradě svědomí uzavřít.

+* V situaci, jak jste ji podal, odluka církve od státu je asi těžký oříšek?

Myšlenka odluky byla silná na přelomu let 1987-88, kdy tajná i oficiální církev v SR zorganizovala podpisovou akci Podněty katolíků na řešení situace věřících v ČSSR, kterou údajně v SSR podepsalo více než půl milionu věřících. Po Listopadu, jak jsem výše uvedl, kdy stát je velmi štědrý k církvím, říkají jejich představitelé, že odluka je zastaralá a vztahy státu a církve lze řešit autonomií a nezávislostí, partnerstvím a vzájemnou spoluprací.

Když se připravovalo programové prohlášení Mečiarovy vlády, projednávala se i odluka. Peter Weiss (SDĽ) odluku prosazoval, ale Mečiar striktně přípravu zákona odmítl s tím, že jeho vláda nebude nikdy souhlasit s odlukou církve od státu a naopak, protože jejich majetek by nestačil na jejich autonomní život. Dzurindovo bezmála osmileté působení o odluce nejenže neuvažovalo, ale těsněji svázalo SR základní smlouvou s Vatikánem. Jedinou stranou, která se otevřeně postavila za odluku, byla Aliance nového občana.

+* Ze strany Smeru se ozvalo řešení na určitý způsob oddělení...

Premiér Fico před volbami nebyl proti odluce, ale situace se vyvinula tak, že je ve vládě se stranami, které mají náboženský pilíř. Proto odluka je zatím odsunuta. Církev nemluví o Smlouvě o výhradě svědomí a Fico o odluce. Místopředseda vlády a Smeru-SD Dušan Čaplovič navrhuje zavedení asignační daně. Byl by to první krok k oddělení. Ne ze státního rozpočtu, ale věřící by ze svých daní podporovali církve. Velké církve by netrpěly nedostatkem, ale problémem by mohly být malé církve. Církve u nás mají výsadní postavení, protože nemusí platit daně, vybírají poplatky za všechny úkony, stát jim vyplácí nejen platy, ale přispívá na opravy kostelů a far, mohou prodávat a pronajímat majetek, ale jsou osvobozené z daně z příjmu, čili mají jen čisté zisky. K auditu majetku, který měl být dávno na světě, pokud chtějí dobře hospodařit, se nemají. Kostelů se postavilo za krátké období tolik, že by to stálo za to zapsat je do Guinnessovy knihy rekordů. Pozemky pro jejich stavby poskytuje stát nebo města a obce bezplatně. Stát jim přispívá 68 milionů na charitu a církev potom vystupuje před světem, jak je obětavá. Přičemž i charitu využívají na posílení svého vlivu mezi bezdomovci nebo lidmi v nouzi. Modlí se s nimi, zvykají je na církevní obřady apod.

+* Takže papežův nový model křesťanské společnosti začal fungovat. Ale proč si vybral právě SR?

Katolická církev na Slovensku patří mezi nejdogmatičtější v Evropě a její vliv na rozhodování politiků je masivní a často ovlivňuje konkrétní politické činy. Téměř celá politická elita, kromě Smeru, se hlásí ke katolicismu, včetně těch, kteří se v minulosti hlásili k elitě komunistické strany. Náboženství je v současné SR významným faktorem politického života. Přičemž politický katolicismus, nejsilnější ideový proud, je tradičně spojen s nacionalismem, autoritářstvím a dogmatismem. Všechny tyto momenty se proto objevují v polistopadové politice neustále.

+* Jak se žije humanistům v katolickém státě?

Vedle obrovské aktivizace katolické církve zaznamenáváme i velkou aktivitu různých náboženských sekt a náboženství, za výrazné finanční podpory západoevropských zemí. Pozadu nezůstali ani humanisté, kteří založili v r. 1990 společnost Prométheus a začali vydávat stejnojmenný dvouměsíčník. Jsme organizací lidí, kteří se nehlásí k žádnému náboženství ani k církvi. Světský humanismus není u nás novinkou, jeho nositelé bylí někteří osvícenci nebo příslušníci štúrovské generace. V různé podobě existoval prakticky neustále. Po našem založení jsme zaznamenali značný zájem o společnost, ale postupně se vytrácel. Ne všichni vydrželi tlak útočně naladěných klerikálních kruhů. Povzbudivě nepůsobil ani alibistický, později odmítavý postoj vedoucích kruhů tehdejší levice. U dřívějších státních orgánů jsme pochopení nenašli, ale odmítavých postojů bylo dost. Přístup do médií máme minimální. Přesto se nám povedlo zakládat kluby ve městech, kterých je asi 13. Máme skupinu, která sleduje možnosti odluky církve od státu. Pracujeme ve skromných podmínkách na základě dobrovolnosti, bez jakéhokoli odměňování. Pořádáme besedy s našimi členy a studenty. Přicházejí i věřící, kteří si chtějí vyslechnout náš názor. U katolické církve asi nejsme v oblibě, jinak by kardinál Korec neprohlásil, že osvícenci, komunisté a humanisté jsou mrtvoly, které překážejí na cestě církvi.


22. června 2007, Lýdie GRECKÁ

HaNo : http://www.halonoviny.cz/index.php?id=93717&PHPSESSID=e4b9134b0ad621d26ed54d8df2d24fce

Napsal Milan Tůma Zobrazení: 9942