Kultura

Válečná propaganda v 21. století (4)

logoJak média slouží k rozšiřování „ozdravné“ válečné propagandy…

Propaganda vysílaná z centra Prahy

Do války proti režimu v Iráku se tato stanice zapojila daleko dříve, než začala válka skutečná. Už pět let poskytuje Iráčanům svobodomyslné informace. Velmi dobře jsou si vědomi, jak mnoho záleží na tom, na čí stranu se právě nyní přikloní veřejné mínění. Objektivita je přitom prý výhradní podmínkou.
Ovšem tato stanice je založena na základě politického programu a bývá dávána do souvislosti s americkým Zákonem o osvobození Iráku. Jak v rozhovoru pro Právo uvedl ředitel tohoto rádia, David G. Newton, „Irák je pro Spojené státy vysokou prioritou, a proto naše vysílání financují.“ (26) Samotná stanice však naproti tomu popírá jakýkoliv mandát na podporu či vysvětlování americké zahraniční politiky. Jde o Rádio Svobodná Evropa (RFE), respektive Rádio Svobodný Irák (RFI).
Rádio Svobodný Irák vysílá deset hodin denně na krátkých vlnách z budovy bývalého Federálního shromáždění na Václavském náměstí v Praze. Signál lze zachytit na velké většině území Iráku, včetně samotného hlavního města. S redakcí spolupracuje šestnáct dopisovatelů z oblasti Kurdistánu. To je jediná zpětná vazba, kterou zatím rádio má. (27)
Tato redakce měla být dokonce původně umístěna v Londýně, kde působí silná irácká opozice, ovšem nakonec se v roce 1998 rozhodlo o jejím situování právě do Prahy,28 přičemž v Londýně zůstala pouze pobočka. Závažnost rozhodnutí umístit takové vysílání do samého centra velkoměsta si snad naši představitelé konečně plně uvědomili až po událostech 11. září 2001 v USA.
Po ostudných tahanicích o místo působení se začaly objevovat tahanice nové. Situace byla vyřešena několika vskutku muzejními exponáty29 ze zdrojů naší armády,30 které po určitou dobu stály u budovy rádia. Jen těžko lze říci, zda hrozilo tak dlouho skutečně reálné nebezpečí, nebo vozidla prostě nebyla ve stavu odjet.
Vraťme se ale zpět k naší problematice…

V mnoha směrech vždy účinná propaganda

Dosud jsme se zabývali v podstatě pouze propagandou na území potencionálního či skutečného válečného protivníka. Propagandy je ovšem samozřejmě potřeba rovněž v zázemí. V této souvislosti jsme již poněkud okrajově zmínili jistou odtrženost Američanů od reality, poněvadž žijí ve svém, médii uměle vytvářeném světě, ve kterém jsou bezkonkurenčně nejlepší a mají vždy ve všem „navrch“.

Nejvyšší místo sledovanosti mezi americkými televizemi dnes již více než rok zaujímá stanice Fox News. Ta ve své propagandě využívá především amerického vlastenectví a náhled na svět spíše ze spektra pravice. V souvislosti s vojenskými operacemi v Iráku zcela nepokrytě podporovala prezidentovu politiku.
I přesto se ovšem do jisté míry očekávalo, že také tato válka bude patřit, tedy co se mediální propagandy týká, spíše CNN. Ta se významně prosazovala při první válce v Zálivu a svým způsobem se očekávalo, že tuto svoji pozici jen a jen upevní.
Ovšem stanice Fox News nyní stanici CNN doslova „převálcovala“. Ve své vyvíjené propagandě vsadila Fox News nejen na dravost a soutěživost, známé složky běžného konkurování. Do svého vysílání zařadila také vulgárnosti na adresu například Evropy, OSN a vůbec všech, kteří se proti válce nějakým způsobem vyslovili.
Jakákoliv kritika spojenců je zde znevažována a pro ty, kteří otevřeně protestují proti politice George Bushe, mají komentátoři Fox News pouze slova opovržení. Proamerický styl zpravodajství této stanice dosáhl té míry, že například nedávno jeden z jejích reportérů v Bagdádu údajně označil odpůrce války jako "ty nemyté".
Americký list International Herald Tribune také citoval dalšího redaktora Fox News, který krátce po stržení první sochy Saddáma Husajna v Bagdádu vzkázal všem, kteří byli "proti osvobození Iráku“, že byli hnusní v minulosti a hnusní zůstanou i nadále. Jeho redakční kolega potom v jednom z televizních vstupů vyjádřil naději, že rekonstrukce Iráku nebude přenechána "té staré pitomé OSN".
Takový markantní je tedy odklon amerických médií od reálné skutečnosti. Vulgární propaganda a vyslovené urážení nejen nepřítele, ale rovněž v podstatě nezainteresovaných lidí, kteří si jen dovolili vyjádřit nesouhlas s postupem USA.
Absurdní se jeví zejména fakt, že zatímco Spojené státy tvrdí, že přinášejí Iráku svobodu,31 nejsou ji zřejmě schopni plně akceptovat ani ve vlastní zemi nebo kdekoliv jinde v demokratickém světě. Lze tedy kritizovat katarskou televizi al-Džazíru za její zpravodajství? Obě média přece jen používají docela stejné metody, navíc za stejným účelem.

Přesto ani ve válečném období se nechovala všechna média docela shodně. Když vypukla válka v Iráku, začaly arabské i americké televize do celého světa vysílat živé záběry postupu spojeneckých jednotek. Ovšem například egyptská státní televize zůstala u původního programového schématu. Namísto válečných „akčních“ záběrů vysílala jakýsi pořad týkající se problematiky pálení žáhy. Zprávám egyptské státní televize tak nadále vévodily reportáže o prezidentovi Husním Mubarakovi a také saudská televize se nerušeně věnovala především královské rodině a islámským záležitostem.
I takový může tedy být rozdíl mezi státními podniky a stanicemi, kterým jde především o sledovanost, někdy doslova za jakoukoliv cenu, (32) a tím pádem také o zdroje financí. Diváci v arabských zemích, tedy ti, kteří mají možnost sledovat satelitní vysílání, mohli mezi těmito alternativami svobodně volit - prostřednictvím svého televizního ovladače.
Ovšem lze se domnívat, že většinu tvořili ti, kteří si toto přepínání prostě dovolit nemohli. Dále je otázkou, do jaké míry ti, kteří si ho dovolit mohli, doopravdy přepínali programy a hledali vyvážené a objektivní zpravodajství.
Myslím, že stejně jako se Američanům dobře poslouchalo o tom, že jsou zde vítáni, nebo že jim Irák jednou bude za invazi a novou svobodu ještě vděčný, stejně tak dobře se Arabům poslouchalo, jak jsou chrabří oni, jak Spojené státy zajímá pouze ropa, či že se Američané k Bagdádu skoro nepřibližují.

Z tohoto stavu zdaleka nejvíce profitovala trojice arabských satelitních stanic: již zmiňovaná al-Džazíra, Abu Dhabi TV a al-Arabija. Především prvně jmenovaná se stala doslova miláčkem jak arabských diváků, tak také mnoha zahraničních médií. A to i přesto, že se poctivě snaží vykreslovat postup spojeneckých vojsk jako postup okupantů. (33)
Jak jsme rovněž již zmiňovali výše, přebírala od ní řadu exkluzivních záběrů a reportáží mnohá západní média, včetně amerických. Tak například Francie nevyslala do dění konfliktu žádné své válečné zpravodaje a zcela se tak musela spolehnou na ostatní zahraniční zdroje, zejména pak britské a americké. Francie s útokem na Irák nesouhlasila a tento fakt se odráží také v postojích a důvěře k těmto převzatým zprávám. Francouzové jsou přesvědčeni, že jsou manipulováni k upuštění od svého postoje k válce. Jsou ochotnější přijmout zprávu, třeba drastickou, například od al-Džazíry, než od Britů či dokonce Američanů.
Al-Džazíra se prostě stala hitem této války. Katarskou satelitní televizi si denně naladí zhruba 35 milionů lidí. Ještě před pár lety přitom jméno al-Džazíra mimo arabský svět téměř nikomu nic neříkalo.
Zdá se, že pro tuto televizi neexistují žádná tabu: naturalistické obrazy plné krve a násilí překonávaly i mnohé americké akční filmy. Vedle zraněných, mrtvých či zajatých al-Džazíra neváhala odvysílat například záběry plačícího otce, který objímá čerstvě objevené kosterní pozůstatky svého syna.
Záměry katarského média jsou přitom zřejmě více než jasné. Podle ředitele marketingového oddělení Džiháda Ali Balluta, by se obchodní plán stanice al-Džazíra dal shrnout následovně: ovládnout region, zahájit vysílání v angličtině a za pomocí mezinárodních partnerů proniknout do celého světa. (34)
Vzestup popularity arabských satelitních televizí během iráckého konfliktu nenechal zcela v klidu ani některé odborníky na tuto problematiku. Některé místní televize v Sýrii nebo Tunisku totiž dokonce vůbec poprvé odsunuly na druhé místo události z domova a náboženská vysílání, aby se zaměřily pouze na "válku v přímém přenosu".
Nevynechaly přitom ani tak silně proamericky pojaté záběry jako bylo stržení sochy Saddáma Husajna v Bagdádu. Je to zřejmě důsledek toho, že vlády některých států arabského světa si totiž dobře uvědomují, že televize je výborným a zároveň výkonným nástrojem pro ovlivňování veřejného mínění. A mimochodem s poklesem sledovanosti státních televizních stanic hrozí i ztráta vlivu oficiální politiky na životy občanů.

Jak je patrné, propaganda 21. století již neslouží čistě válečným cílům a účelům. Pro západní i některá arabská média se tato poslední válka na Blízkém východě stala doslova odrazovým můstkem k expanzi mezi další nové posluchače, respektive diváky. Nelze přitom obvinit média žádné ze stran z nějakého „nekalého“ konkurenčního boje.
V obou případech totiž byly použity naprosto shodné metody, tedy způsob informování o daném konfliktu takovou formou, která by stávajícího i potencionálního zákazníka maximálně zaujala a uspokojila, aby se s ní potom maximálně ztotožnil.
Že byl jeden konflikt různými médii odlišně vykreslen pro západní a blízkovýchodní část světa je, myslím, více než zřejmé.


Použitá literatura:

1. el-Nawawy, Mohammed; Iskandar, Adel. Al-Jazeera. 1. vyd. [vytištěno v USA], 2002. ISBN 0-8133-4017-9
2. Mladá fronta dnes. 7. 4. 2003
3. Právo. 14. 3. 2001
4. Respekt. 12. – 18. 11. 2001, XII, 46
5. Týden. 24. 9. 2001, 39
6. Týden. 15. 10. 2001, 42
7. Týden. 22. 10. 2001, 43
8. Týden. 31. 3. 2003, 14

Odkazy

1 Novotný, Pavel: Po horké a studené neviditelná. Týden. 24. 9. 2001, 39, str. 17
2 Máme tím na mysli nalezení biologických zbraní, což bylo označeno jako první záminka k útoku.
3 viz Týden. 15. 10. 2001, 42, str. 16
4 Psychoválka nastupuje. Týden. 22. 10. 2001, 43, str. 12
5 Psychoválka nastupuje. Týden. 22. 10. 2001, 43, str. 12
6 Například dnes již „pozapomenutý“ incident, kdy spojenci zlikvidovali vesnickou svatbu. Po provalení tohoto trapasu pak tvrdili, že svatebčané stříleli do vzduchu a oni tím byli ohroženi!
7 Novotný, Pavel: Válka psaníček a pohledů. Týden. 15. 10. 2001, 42, str. 16
8 Novotný, Pavel: Válka psaníček a pohledů. Týden. 15. 10. 2001, 42, str. 16
9 Novotný, Pavel: Válka psaníček a pohledů. Týden. 15. 10. 2001, 42, str. 16
10 Zpracovaný materiál v této kapitole pochází, pokud není uvedeno jinak, z knihy: el-Nawawy, Mohammed; Iskandar, Adel. Al-Jazeera. 1. vyd. [vytištěno v USA], 2002. ISBN 0-8133-4017-9
11 Vzhledem k některým poněkud problematickým přepisům z arabštiny je možno setkat se také s přepisem Hamad bin Chalífa as-Sání.
12 V překladu znamená „ostrov“.
13 Většinou egyptské produkce.
14 Ve srovnání s úrovní, četností a délkou zpravodajských relací u nás jde pro ČT přímo o ostudný výsledek. O dalších našich stanicích raději nemluvě…
15 Katarský emír ji dotuje 30. milióny dolarů ročně. Ovšem pět největších stanic v USA, tedy CNN, Fox, NBC, ABC a CBS, utratí dohromady obdobnou částku za jeden vysílací den!
16 Nezahalené!
17 Ostatní média používají výhradně název Palestina.
18 Mimo jiné vysílala jako jediná TV záběry ze svatby jednoho z Ládinových synů.
19 Svět podle al-Džazíry. Respekt. 12. – 18. 11. 2001, XII, 46, str. 3
20 Matějičný, Michal: Al-Džazíra: Arabská CNN. Týden. 15. 10. 2001, 42, str. 90
21 Snad kromě informací o úspěšných postupech spojenců, které byl zpravidla nucen druhý den popřít?
22 Pozorný divák jistě postřehl, že v jeho okolí nebyla prakticky žádná zástavba a nikdy nebyl samotný kamion vidět jinak než detailem!
23 Týden. 31. 3. 2003, 14, str. 15
24 Deyl, Daniel. Válka v dobách telekracie. Týden. 31. 3. 2003, 14, str. 15
25 Deyl, Daniel: Válka v dobách telekracie. Týden. 31. 3. 2003, 14, str. 15
26 Tureček, Břetislav: Bagdádu vadíme víc, než opoziční stanice. Právo. 14. 3. 2001. str. 1 a 6
27 Blažková, Jana: Válečná bitva se vede také v Praze, v rádiu. Mladá fronta dnes. 7. 4. 2003. str. 1 a A3
28 Tureček, Břetislav: Bagdádu vadíme víc, než opoziční stanice. Právo. 14. 3. 2001. str. 1 a 6
29 Na vlastní oči jsem se mohla přesvědčit, že vyhlížely skutečně neakceschopně.
30 obrněná vozidla
31 Mimo jiné také svobodu slova.
32 Zejména například i za cenu kvality.
33 V podstatě všechna arabská média, nejen výše uvedená.
34 el-Nawawy, Mohammed; Iskandar, Adel. Al-Jazeera. 1. vyd.. [vytištěno v USA], 2002. str. 58 ISBN 0-8133-4017-9

Práce, která se dostala do našeho archivu, pochází od neznámé studentky žurnalistiky. Studentka údajně s touto prací neuspěla. Nedivíme se …

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 3294