Ekonomika

Případ Slušovice

cubaO Slušovicích se vedly mnohé debaty. V lůně socialistického zemědělství fungovaly značně netradiční procesy, které vedly k ekonomickému prospěchu. To ovšem nemohlo být po chuti těm, kterým šlo jen o rozbití tohoto hospodářství. Jak to bylo doopravdy?


O předsedovi JZD Agrakombinát Slušovice Františku Čubovi se mluvilo už od té doby, co vzal do svých rukou rozpadající se hospodářství. Hned od svých prvních kroků se stal nepohodlný tehdejšímu vedení.

Přičemž nejen místnímu, ale i nejvyššímu, ústřednímu. V době, kdy v Československu byli u moci komunisté, se dlouhá léta nedoporučovalo připomínat v tisku jméno předsedy a družstvo, které řídil.

Existovaly zvěsti, že k dosahování vysokých hospodářských výsledků používá Čuba nesocialistických metod hospodaření a přejímá je ze západních zemí.

Dřívější vedení Československa odešlo z politické scény. Vystřídali je lidé, kteří za svůj hlavní cíl vyhlásili »návrat Československa do Evropy«. Zdálo by se, že pro Fr. Čubu a jeho hospodářství tak vznikly příznivé pracovní podmínky. Ale předseda se nelíbil ani novému vedení. Dříve ho kritizovali proto, že v rámci socialistického státu zaváděl kapitalistickou ekonomiku. Po pádu socialismu byl kritizován za to, že v nových podmínkách se snaží stůj co stůj zachovat socialistické zemědělské družstvo.

Každá trpělivost má své meze. Čuba nevydržel nový tlak štvaní a požádal o uvolnění z funkce. Kolektiv svého předsedu pochopil. Vedení družstva mu poděkovalo za dlouholetou práci a jeho žádosti vyhovělo. Proč vlastně František Čuba byl nepohodlný jak ve staré době stagnace, tak v období přeměn?

Když F. Čuba převzal družstvo, rozhodl se, že musí začít vytvořením kolektivu stejně smýšlejících lidí. Do družstva přijímal lidi energické, schopné, kteří chtěli ukázat, že něco umějí a dokáží. V tě době probíhala ve straně čistka, jaká neměla obdoby. Všichni, kdo nesouhlasili s linií takzvané normalizace, museli KSČ opustit. Lidí, kteří nesměli stát v čele kolektivů a zaujímat vedoucí funkce, bylo kolem pěti set tisíc.

Čubu ale nejméně ze všeho zajímaly politické názory těch, které přijímal do práce. Lidi hodnotil podle jejich pracovních schopností a přičinlivosti a neviděl nic špatného v tom, že mezi hlavními odborníky družstva bylo několik osob vyloučených z KSČ. Ale v místních i ústředních stranických orgánech si toho povšimli. 

Poukazovali na jeho "politickou chybu" a doporučovali mu, aby »nespolehlivé" uvolnil z funkcí, které zastávali. Čuba však prohlásil, že mnohem větší chyba by byla nevyužit těchto odborníků ve výrobě. A nejenže odmítl řídit se radou »shora«, ale i nadále přijímal do zaměstnání "politicky nevyzrálé" odborníky.

Za hlavní nedostatek systému hospodaření Čuba považoval odtrženost lidí od výrobních prostředků, z čehož plynula malá zainteresovanost na výsledcích práce. Proto v družstvu začali široce zavádět pronájem.

Mzdy se vypočítávaly takto: Brigáda, která si vzala do pronájmu skleník, platila družstvu za hnojiva, používáni dopravy, energie a prováděla amortizační odpisy. Do centralizovaného fondu odváděla nepatrné procento z dosažených příjmů. Všechno,co zbylo, patřilo brigádě.

Mechanizátoři dostali do pronájmu veškerou techniku. Výsledkem bylo, že v hospodářství pronikavě klesly výdaje na palivo, pneumatiky a náhradní díly. Přitom produktivita práce se zvýšila o padesát procent.

Změnily se i vzájemné vztahy mezi jednotlivými skupinami hospodářství. Byla v něm zavedena struktura podle provozů, přičemž každý provoz se stal samostatnou chozrasčotní jednotkou.

Ve vzájemných vztazích mezi skupinami spočívala jedna podstatná zvláštnost. Každá skupina dostala úplnou samostatnost. Jestliže si například rostlinářská skupina mohla najmout techniku jinde levněji než ve svém hospodářství, měla na to plné právo. Když třeba živočišná skupina měla možnost získat krmivo za nižší cenu v sousedním hospodářství, udělala to bez váhání.

Čuba zavedl atestaci specialistů. Každý musel pravidelně potvrzovat své oprávněni na zastávanou funkci a na mzdu, kterou dostával.

Za krátkou dobu se družstvo stalo nejlepší v zemi. Značně vzrostla jeho rentabilita, zvýšily se zisky. V družstvu byly volné peníze. Ty začali vkládat do přidružené výroby. V několika městech včetně Prahy otevřelo družstvo své prodejny zemědělské produkce.

Mohlo by se zdát, že po výměně vedení země a po obratu na stranu "západních hodnot" měl F. Čuba získat pro svou činnost režim nejvyšších výhod. Ale i tady se ideologické argumenty ukázaly nadřazené střízlivým ekonomickým propočtům.

Linie privatizace zemědělství, kterou přijalo nové vedení, nijak neodpovídá samému pojmu zemědělského družstva. Vždyť ta přece založili komunisté v důsledku kolektivizace. V očích představitelů nové vlády jsou symbolem socialismu, a proto je nutné zbavit se jich za každou cenu.

F. Čuba chtěl využít možnosti privatizace a rozhodl se udělat z družstva akciovou společnost. Svůj podíl v ní měl mít každý pracovník. Byly vyhledány seznamy všech, kteří kdysi vstoupili do družstva a dali do něho svou půdu. Vedení stanovilo, že »podíl" se jako měrná jednotka rovná jednomu hektaru orné půdy nebo čtyřem hektarům jiných zemědělských pozemků. Člověk, který má sto »podílů«, se automaticky stává členem vedení společnosti. Ne všichni dnešní pracovníci dávali do družstva půdu. Proto bylo rozhodnuto stanovit hodnotu "podílu" v penězích. Rovnala se 20.000 korun. Každý člen družstva, který v něm pracoval nejméně pět let, si mohl koupit tolik "podílů", kolik mu dovolují prostředky. Jako jejich vlastník bude mít — stejně jako kterýkoli akcionář — dodatečný příjem z části zisků podniku.

Na základě Čubovy iniciativy začala privatizace částí majetku družstva. Podnikavým lidem ve Slušovicích se otevřely nové obzory. Uvnitř hospodářství vznikala minidružstva. Byl tu založen klub podnikatelů, který si vytkl za cíl pomáhat všem, kdo se chtějí věnovat vlastní činnosti. Tak proč se novým vládním představitelům velmi úspěšné hospodářství nelíbilo?

Nejotevřeněji ze všech to vyjádřil představitel Občanského fóra, poslanec Federálního shromáždění Stanislav Devátý:

»Toto družstvo bylo vytvořeno starým režimem jako určitý model. Jako přiklad toho, že i za socialismu lze dosáhnout nějakých výsledků."

Rudé právo uveřejnilo otevřený dopis ze Slušovic prezidentu Václavu Havlovi. Poslalo ho 21 pracovníků agrokomblnatu, kteří byli po roce 1968 vyloučeni z KSČ. Mimo jiné napsali, že docent František Čuba pro ně navždy zastane předsedou kromě jiného i proto, že jim dával práci a často je na vlastní riziko chránil. A nyní, kdy by se mu za to mělo dostat uznaní, odchází v rozkvětu tvůrčích sil. Autoři dopisu prezidenta žádali, aby nepřipustit vítězství nepřátel jejich firmy v době, kdy je nutné uskutečňovat realistické, politické a ekonomické myšlení. Odpověď jim bylo mlčení a odporné narážky Václava Havla o "temných slušovických nitkách".  Od jara 1990 bylo ve Slušovicích více než 40 státních revizorů. Snažili se najít aspoň sebemenší porušení finanční činnosti družstva. Ale nic takového se jim objevit nepodařilo. Hospodářství pod politickým tlakem však bylo knokautováno.

Tak proti družstvu a jeho předsedovi rozvířili hlučnou kampaň diskreditace, do níž se zapojili nejvyšší představitelé moci. A František Čuba, kterého nedokázal zlomit dřívější režim, požádal o uvolnění. Určitý čas po rozpadu Československa podnikal na Slovensku.

Napsal Milan Tůma Zobrazeno: 38841